Čeština

Ano, jsem patriot - proto český jazyk zaujímá první místo v seznamu ostatních jazyků.

I tento jazyk jsem se musela naučit. A za to, že ho umím velmi dobře, vděčím především svým rodičům, kteří mne od malička zahrnovali básničkami.

Čeština je navíc výborný startovací jazyk pro učení se cizím jazykům. Díky jeho složitosti většinou velmi dobře chápeme nejrůznější nuance jiných jazyků. Ovšem jeho složitost je také kamenem úrazu pro mnoho Čechů a Češek i cizinců, kteří usilují o to ovládnout češtinu na vysoké úrovni. Není nic horšího než číst bakalářskou či diplomovou práci (o doktorských a složitějších pracech a knížkách radši ani nemluvě), psané v češtině, ve kterých najdete jednu chybu za druhou. I kdyby daný autor neměl zrovna nadání pro jazyky, není nic jednoduššího než si tuto práci nechat zkorigovat. Protože vydávat jakékoliv dílo s chybami v rodném jazyce je prostě ostuda.

Nemyslím, že jsem hnidopich, ale hrůza mne jímá, když slyším, co za výrazy používají reportéři v televizi, a to dokonce na ČT1. Jak se potom mají děti naučit mluvit správně česky, když nemají kolem sebe správné příklady. Číst už dnes nikoho nebaví, přestože je to prokazatelně nejefektivnější způsob jak se naučit jakýkoliv jazyk. A biflovat se poučky, to už nikoho nespasí.

Čeština je prostě naše a každý, kdo ji umí používat, by měl být hrdý - na sebe i na tento jazyk.

Odkazy

https://www.mojecestina.cz/  - články k problematickým jevům v češtině i testy

https://www.ocestine.cz/ - o češtině od A do Z

https://jazykovetesty.cz/testy/cestina/ - testy pro zábavu

https://www.ujc.cas.cz/oddeleni/index.php?page=poradna - ústav pro jazyk český - když si s něčím nevíte rady

Zde se budou příležitostně objevovat úvahy na téma čeština.

tip nebo typ?

Tak toto mne zlobí v nejrůznějších diskuzích, emailech, dokonce i v novinách a časopisech - lidé neumí rozlišovat, co je tip a co je typ.

Tip = souvisí se slovem tipovat neboli odhadovat případně udělit tip alébrž návrh, námět, nápad.

Typ = někdy se synonymem druh, jindy má typ trochu odlišný význam, obecně se však jedná o určitou variantu či formu obecnější věci

Můžete si tipnout, kolik typů mobilů existuje. Můj tip je kolem deseti tisíc typů ;-)

Následující úryvek je z knihy s názvem Jazyčník od Dušana Šlosara a Jana Steklíka:

Od medvěda k titulům

Naši pradávní předkové věřili v magickou moc slova: soudili, že vhodně vyřčené slovo může člověku prospět, slovo nadané zlou mocí zase všechno zkazit. Z těchto příčin třeba dnes neznáme původní pradávný název medvěda:nesměl se říkat nahlas, aby slovem nebylo přivoláno zvíře samo, a tak byl zapomenut. Praslované místo něho začali užívat opisu, dnešního názvu medvěd, který původně znamenal "pojídač medu". Zásluhou různých rouhačů byla však víra v moc slova časem otřesena. Ale jejich zbytků začala operativně využívat moc duchovní i světská - a vznikly tituly. Titul byl zaklínadlem, které mělo tomu, kdo byl jeho nositelem, dát pocit moci, síly, nebo aspoň důležitosti - a zároveň i vděku vůči tomu, kdo mu název udělil. Udílení titulů se tak nadlouho stalo laciným, ale účinným prostředkem uplatňování moci. Přitom otitulovaní ani časo nehleděli na vlastní význam názvu, jehož jsou nositeli. Třeba v 18. století můžeme najít titul předseda arcibratrstva koženého pásku svaté Moniky. Jištěže si ho jeho nositel vážil, jinak by jej nepřipisoval k svému jménu. A podobně je tomu i v našem století. V novinách jsem nedávno za jménem autora příspěvku četl přístavek advokát a co-managing partner Dewey Ballantine v.o.s. Ale přece jen přibývá těch, kdo se nad významy slov zamýšlejí. Před lety nám jeden pan profesor vyprávěl s úsměvným pochopením, jak spolu s gratulacemi ke zvolení členem-korespondentem tehdejší ČSAV dostal i balík - korespondenčních lístků. Jiným nespokojencům zase vadí forma některých titulů. Jedna mladá dáma mi kdysi sdělila, že je teď - substitutkou. Tak ji totiž otituloval úřad, který ji přijal do pracovního poměru na přechodnou dobu, jako náhradu za pracovnici na mateřské dovolené.

Ale nedejme se odradit a piďme se po titulech dál. Kvůli příštím generacím. (Ať se vnuci jednou zasmějí!)