Čínština

I k čínštině jsem se dostala nadvakrát. Poprvé mne to zaujalo jako poměrně módní jazyk a navíc moje kolegyně v jazykové škole byla současně i lektorkou čínštiny, tak jsem se do toho vrhla a začala studovat čínštinu. Něměla jsem tehdy žádné učebnice, jen kopírované materiály. Ale byla to zábava a šlo to poměrně rychle. Jenže pak bylo potřeba peníze na něco jiného než na zábavu (čti studium čínštiny), takže jsem toho nechala.

Podruhé jsem učebnici čínštiny otevřela cca 4 měsíce před mým odjezdem na služební cestu do Číny. Stejná učitelka, ovšem jiné kopie a tentokrát i kniha Učebnice čínské konverzace od Ledy. Docela se mi líbila. Ovšem musím říct, že realita přímo v Číně byla poměrně drsná. Nikdo mi nerozuměl a já rozuměla jen pár slovíčkům. Navíc, když se v Číně ne a ne dorozumět, začnou vám kreslit znaky. Což je velký průšvih, protože jednak jich spoustu neznáte a jednak je kreslí tím svým specifickým způsobem, takže se stejně nedozvíte nic.

Nejvíc jsem na sebe byla pyšná, když jsme tehdy ještě s přítelem cestovali po Pekingu a přilehlých provinciích a byli schopni se zorientovat v busech, jízdních řádech a nápisech u památek - člověk by čekal, že na tak turisticky navštěvovaná místa zavedou angličtinu, ale mýlil by se.Nakonec jsme se neztratili a ještě si užili spoustu dobrodružství. Ale čínské nápisy jsou opravdu kapitola sama pro sebe. Něco málo o kanji též v Japonština