Francouzština

Tento jazyk je pro mně "evergreen". A to v pravém smyslu tohoto slova.

Učit jsem se jej začala už ve čtvrté třídě (čili za komunistů), kdy jsme měli skutečně akční paní učitelku. Byla to velká zábava i proto, že jsem věděla, že na konci roku pojedu do Paříže. Dostávali to totiž za odměnu nejlepší žáci školy (čti "šprti").

Pak jsem se k ní vrátila až na vysoké škole, když jsem byla na stáži v Heidelbergu. Německé univerzity mají nepochopitelně rozsáhlou nabídku nejrůznějších jazyků - finštinou počínaje a vietnamštinou konče. Byla jsem v sedmém nebi. A protože jsem měla dobrého kamaráda Francouze, zapsala jsem se i na francouzštinu.

Při další stáži v Heidelbergu mne francouzština také zlákala a pak už jsem francouzštinu dělala jen pro radost. S tehdejším přítelem jsme vyrazili v roce 2007 na 14ti denní studium do Nice. Byla to pohádka. Francouzština v těch místních podmínkách tak nějak sama leze do hlavy. A pak jsme ji ještě procvičili při cestování po Francii cestou zpět domů.

Myslím, že se francouzsky dorozumím docela dobře, ale jako správný evergreen je tento jazyk pořád na mém wishlistu věnovat se mu víc a zodpovědněji.