Japonština

K japonštině jsem se dostala dvakrát. Poprvé při studiu na FSS, kdy jsem mohla profitovat z lekcí zdarma pod záštitou nepovinný kurzů na univerzitě. Vydržela jsem to půl roku a naučila se hiraganu, katakanu. Ke kanji jsem se už nedostala.

Pak jsem se k ní vrátila na mateřské s tím, že musím něco dělat, aby mi nezakrněl mozek. Ale japonština byla asi moc velké sousto. Nebyl by problém se naučit slovíčka ani gramatiku, ale kanji je poměrně náročné na čas a koncentraci a ani jedno jsem na mateřské nebyla schopna zajistit. Pro studium jsem používala "Japonsky 15 minut denně" od Infoa - docela dobrá knížka na rychlé získání slovní zásoby. Doporučuji koupit i s CD. Já jsem využívala svůj diktafon na procházkách a alespoň tak se učila slovíčka a fráze. A také jsem si k Vánocům nechala nadělit obrovskou učebnici Japonštiny od Ledy ve třech knihách - učebnice, slovník a písmo. Také moc dobrá, ale pokud bych neměla kočárek, tak brát ji s sebou chce hodně nabušené svaly ;-)

Na kanji doporučuju svůj další vánoční dárek - Říše čínských znaků od Cecilie Lindqvistové. Velmi podrobě a přitom srozumitelně se zde zabývá jednotlivými znaky tak, aby se jejich význam dal snadno zapamatovat. Ovšem pozor - jde jen o významy znaků, protože japonsky se znaky pochopitelně čtou jinak než čínsky (čili jinak, než je uvedeno v knize).